TK Tuláci Blansko 
Z této akce nejsou fotky, tak tu máte alespoň zápis:
Začal nám prosinec, s ním přišel Mikuláš. Jelikož je 2.12. vydali jsme se spíše na Předmikulášskou výpravu. Sraz andělů, čertů a Mikulášů byl ve čtvrt na devět na vlakové zastávce. Čert došel jen jeden (Zuzka), dále nás už čekala jen Hanička, Malví měla anděla schovaného v batohu. Čtvrtý účastník výpravy Fish, si odmítl nasadit rohy, takže taky nic. Druhým z úkolů bylo donést přesně 75,50 korun českých. Zuzka měla přesně. Hance bylo prý doma řečeno, že tři čtvrtiny papírové stovky je také 75,50 ,ale trhat ji nechtěla.
Vláček nás vyložil v Admově na zastávce. Odsud naše cesta už jen stoupala do kopce po zelené značce směr Alexandrova rozhledna. Základním stavebním prvkem v Adamově je schod. Zuzka jich napočítala po cestě necelou stovku (a to jsme jich asi padesát obešli). Jelikož nás bylo poskromnu, tak jsme celou cestu jen šli a šli a kecali a šli….stále do kopce…a mrzli….a šli…v tom se cesta narovnala. Ve studeném větru se před námi objevila rozhledna. Kochat krajinou se dalo jen na závětrné straně, takže jsme si užívali výhled na Adamovskou fabriku. Nezapomněli jsme se zapsat do vrcholového deníčku. Když už se nám zdálo, že jsme dostatečně promrzlí, vydali jsme se opět dále po zelené k Babicím. Hledali jsme houští na hru Indián a nic. Všude krásný vzrostlý les. Místo houští jsme našli v Babicích hospodu (na druhý pokus, první byla zavřená). Hurá. Ihned jsme si dali teplý čaj a hráli kostky. V těch nás vydrtila Zuzka (čerti mají štěstí). Moc se nám nechtělo vyjít ven z hospody do zimy. Ale nakonec jsme byli stateční a odhodlali se k tomuto hrdinskému činu. Před hospodou si Malví vytáhla banán. Z venku omlácený, ve vnitř krásný. Všichni se jí smáli,že je hnusnej. Ale nebyl, dokud najednou nespadl na zem. Šli jsme se podívat do rezervace Čihadlo. Malví tam zná jednu jeskyni, kam se dá mrknout. Po cestě jsme se bavili válkou, kde munice byla listí (pak jsme je taky tahali ze všech záhybů oblečení). Čihadlo nás uvítalo výstupem v suti (lezlo se stylem jeden metr nahoru, dva dolů). U vchodu do menší jeskyňky jsme si dali oběd. Bylo tam teplo, nefoukalo tam a tak. Jenže díky Haničce už nám tam byla dlouhá chvíle. Nikdo nejí jídlo déle než Hanka. Normální člověk kousne tak třikrát, Hanka jednou.
Vylezli jsme na skalní hranu. Otevřel se nám pěkný výhled na Babice. Po chvíli hledání jsme objevili onu zmiňovanou jeskyni, kam se dá podívat. Jmenuje se Věštírna čarodějnic. Zjistili jsme však jeden vážný nedostatek. Všichni jsme doma zapomněli čelovky. Fish vytáhl mobil s baterkou, Malví svíčku. Jde se. Dvířka jsou pootevřená. V první části jsme si mohli prohlédnout několik spících vrápenců a také nickamínek, který pokrýval větší část jeskyně. Zuzka na nás počkala na začátku. Zbytek se šel podívat ještě kousek dál. Muselo se na čtyři, ale stálo to za to. Nakonec jsme se ještě rozdělili.Hanka šla za Zuzkou. Malví a Fish se šli podívat ještě kousek dál. Při návratu jim však zhasla svíčka a došla baterie v mobilu. Sirky Malví nechala u vchodu. Tak jim nezbývalo nic jiného než se vzájemně nahmatat a vylézt po tmě ven. To už na ně v portálu čekaly holky. Když jsme prolézali zpět dvířky, Fish si o ně roztrhl kalhoty v rozkroku. Nejlepší bylo když jsme se na sebe podívali ve světle. Nejčistší byla čertík Zuzka, zbytek asi nepustí do vlaku.
Další cíl cesty byla Srnčí studánka na druhé straně Čihadla. Aspoň se umyjeme. Sice jsme ji netrefili ihned na první pokus (někam se nám ztratili žluté šipky co k ní vedou od Věštírny), ale povedlo se. Od studánky jsme hráli konečně hry. Nejdříve jsme sbírali rozházené lístečky po lese (výsledky Zuzky 32, Hanka 22, Fish 12). V prvním houštím,co jsme potkali jsme hráli Indiána. Malví si pletla Zuzku s pařezem, Hanka hrála v zářivě oranžová mikině se slovy: „V tom listí jsem přece makovaná,“ Fisha jsme viděli jen díky jeho dlouhým kudrlinám. Na cestě po modrá značce jsme hráli Robina Hooda.Ve čtyřech lidech nás to moc nebavilo. A taky všude okolo byl hrozně řídký les s úzkými stromy. Čas se však nachýlil a my museli máknout do kroku, abychom stihli vlak v Babicích. Kousek od zastávky jsme se houpali na kládě přes potok. Zatímco jsme na ní stáli,ona praskla. O kousek dál Fish řve : „Fuuuuuuuj, hovno!“ a Hanka do něj v zápětí dupne. Na peróně v klidu stojíme, když v tom Hanka spadne do strouhy na vodu. Ještě, že ta výprava je u konce 
….kdo ví, kdo by kam zahučel. Hanka se Zuzkou jely ve vlaku na černo. Holt průvodčí nestihl tak tak přijít
Ať žije Mikuláš……..ale anděl je stejně nejlepší