TK Tuláci Blansko 
Kam v zimě na výpravu? Co se jít takhle ohřát do jeskyní. Tentokrát půjdeme poznávat krásy podzemí Moravského krasu. Půjdeme se podívat do Býčí skály. Sraz jsem byl o půl deváté ráno u vlaku, na některé je prý tento čas v sobotu trochu moc brzo, ale přesto se šli. Jen Hanička trochu nestíhala, tak nastupovala skoro do rozjíždějícího se vlaku.
Vystoupili jsme v Adamově a odtud jsme se vydali pěšky Josefovským k Býčí skále. První, co jsme potakali, byla jeskyně Jáchyma. Byly tu krásné ledové postavičky z rampouchů, ale bohužel jen byly. Když jsme odcházeli přišla nějaká rodinka a jejich děcka je všechny rozbily klacky. A rodiče jim nic neřekli, to jsme nepochopili nikdo. Ještě jsme si vylezli do vrchní části. Když jsme se tam všichni složitě vydrápali, zjistili jsme, že vedle je krásný pohodlný tunel. Dále jsme došli k hutím v Josefově. Vylezli jsme si na cimbuří (je volně přístupné) té největší pece. Muzeum je v zimě zavřené, takže do něj jsme koukli jen přes záclony oknech.
Ale za Josefovem už nás čekalo to nejdůležitější v dnešním dni…Býčí skála.V boudě jeskyňářů už nás čekal Ježek, náš průvodce. Po převlečení do věcí, kterým nevadí trocha vody a bahna jsme vyrazili do útrob Moravského krasu. Ježek vše doprovázel výkladem o jeskyni. O historii, o tom, kde se zrovna kope, co tu žije. Většině se nejvíc líbilo, když jsme došli k potoku. Kdo měl gumáky, už se v něm brodil, kdo měl náhradní boty, přeskákal ho. Jen Mery a Lenka neměli ani jedno, tak je kluci nosili na zádech. V dómu překvapení jsme se vyfotili s brčkami, šli jsme ještě kousek za něj, ale pak jsme to otočili zpět. Ježek nám ukázal ještě několik plazivek, Jednu, kde člověk vylezl kousek od toho, kde vlezl aniž si toho všiml. A ta druhá byla slepá, takže jak tam člověk vlez, tak musel i vylézt. Chvílemi jsme my větší záviděli výšku například Milánkovi s jeho 130 centimetry.
Když jsme vylezli před jeskyni, málem bychom se nepoznali. Vylezlo deset postaviček od hlavy až k patě hnědých. Převlíkli jsme se, nasvačili a vyrazili Blansku. šli jsme po žluté značce k Olomoučanům. V místní hospodě jsme se stavili na čaj (mají tam fakt velký výběr čajů a vodu vám dají do konvičky vedle hrníčku, takže jsme jich vyzkoušeli nenápadně víc). V hospodě byl i fotbálek, tak jsme si zahráli. Jenže to už se nachýlil čas k návratu domů. Přes Klepačov naše kroky směřovali až do Blanska k domovům.