TK Tuláci Blansko 
Tak dnes to máme spočítaný. Všechny nás upálí, jednoho vedle druhého. Je tu konec dubna a s ním i Pálení čarodějnic, které jsme se letos rozhodli strávit na chatě Bumbálka v Olešnici na Moravě. Nejeli jsme sami, společně s námi jel ještě pionýrský oddíl Asterion. Vyrazilo se v pátek odpoledne autobusem z Blanska na Černou horu. Takového prostoru v něm bylo (holt byla to harmonika 
. V Černé hoře nás však zastihlo zděšení. A nejen nás, ale taky všechny cestující do Olešnice brněnským autobusem. Ten totiž přijel úplně plný a nás stálo na zastávce pětadvacet plus ještě nějací ti civilní cestující. Ale řidič nás pobral, a tak jsme seděli pomalu na patra. Vše dobře dopadlo a tak jsme z autobusu doslova vypadli v Olešnici (někteří z nás museli však vystupovat zastávku co zastávku, holt se sedělo i na schodech u dveří).
Došli jsme na chatu. Klasicky nás uvítala práce a to chystání dřeva, rozbalování věcí a tak. To už tu však byla večerní polévka a po ní ještě večernější hry. A to foukaná na louce (každý se snažil sfouknout svíčku každému) a dále Židi. To se louka změnila na hranici, kde byli pohraničáři.Na každé straně byl jeden Žid a děti byli pašeráci. Museli nosit zboží z jedné strany hranice na druhou, kde je prodávali a za utržené peníze nakupovali nové a nové. A pohraničáři chytali, honili a brali zboží. Nakonec vše zvládli Tomáš, Týna a Vendy. to už však na všechny čekali teplé spacáky (jen nějak někteří nechtěli spát,že? )
I přes snahu náčelníků spát, vstávalo mladší osazenstvo chaty brzo. Tak alespoň nachystali snídani. Dopoledne se zaplnil okolní les vzácnými papoušky, které se museli pochytat. Jakmile byli všichni lapeni, přesunuli jsme se na louku,kde se hrálo hafo her se šiškami. Kdo nehrál,chystal oběd nebo dřevo na oheň. Hranici sice zvládl Vilda s Kubisem během dopoledne postavit,ale nás po obědě ji čekalo vyplnit šáším a udělat ohniště. A taky čarodějnici. Je nás hodně a tak budeme mít čarodějnice dvě.
Když bylo vše hotové, vzali jsme prvomájové mávátka a vydali se na prvomájový pochod třicátého dubna. Během pochodu se hrálo několik her (Raci, Obíhaná, hod mávátkem do dálky,…). Mára nás opět zavedl ke skále U Potápěče. Zde se podle !dávné legendy“ utopil mládenec v bahně, kvůli zlomenému srdci.
Jakmile se zešeřilo navštívil nás výbor čarodějek. Prý se dohodli, že už se nebude upalovat a pokud jo, tak jen někoho z nás a má to být ten nejstarší. Mára je však přesvědčil, že ne. Tak čtyři čarodějky alespoň slavnostně zapálili oheň d dvěmi jejich sestrami, které však nebyli z masa a krve ale z šáší a větviček. Vyhodnotili se hry, upekli se špekáčky, zpívalo se u kytar. Zahrálo se i několik her. Třeba Pálí, které Jožka přejmenoval na Horkej brambor a pak celou hru vyhrál. dále tu byla soutěž v trakařích (musí se přece trénovat na Krkatku). Vyloženě nejšikovnější byli Lukášek a Paťa (i přes závěrečné podlehnutí náčelníkům).
Připozdilo se a tak šli někteří spát, jiní šli na vycházku, jiní zůstali u dohasínajícího ohně.
Neděle jako vždy ve znamení úklidu. Takže jsme dali do pořádku chatu a šli jsme do Olešnice. Kdo neseděl u batohů, hned v tom parnu utíkal někam za občerstvením. Někdo šel na Motolu, další na zmrzlinu (měli mrkvově-jablečnou).
Občerstvení jsme nasedli do autobusů a jeli do Černé hory. Odtud jsme šli pěšmo do Rájce. kde jsme počkali na vláček a hurá domů. Co řící na závěr: „Přežili jsme i letos!“