Historie

Jak to všechno začalo?
Na podzim roku 1985 začal pracovat náš pionýrský oddíl TULÁCI zaměřený na táboření a turistiku. Jeho základy vlastně vznikly z oddílu ÚSVIT, který vedla kamarádka Štěně. Tento oddíl uskutečnil několik putovních táborů a i jeho roční činnost nebyla zcela prázdná. Mezi jiným to byly pravidelné víkendové výpravy na Krkatou Babu. V této době vznikl a začal pracovat oddíl vedený Radovanem a Josefem. Podstatnou část tvořily děvčata ze stejné třídy ZŠ. Teprve časem přicházejí kluci ze stejné třídy, ale i ostatní, kteří zaslechli o činnosti oddílu. Náplň schůzek nebyla díky nejasné orientaci a také nízké úrovni znalostí vedoucích na patřičné úrovni. Účastnili jsme se soutěží o Partyzánský samopal, TBZ a jim podobným s rozdílnou mírou úspěšnosti. Vrchol roční práce tvořila víkendová výprava pod stany na flek pod Krkatou Babou.

V roce 1987 odchází Radovan na vojnu. V této době se úroveň oddílu o mnoho nezlepšila, spíše naopak - snad až navazováním spolupráce s oddílem STOPA za Skalice nad Svitavou a příchodem kamaráda Leoše. Některé změny byly hmatatelné. Víkendová výprava na Pálavské vrchy, vítězství soutěží a sběr šípků v rámci naší skupiny. Dále to byla také účast na tradiční akci SE STOPOU PO STOPĚ, což bylo první těsnější navázání kontaktu s jiným oddílem.V témže roce přijalo členství v oddílu několik žáku z posledních ročníků. Avšak až na pár výjimek to byla průměrná parta.

Léto roku 1988 bylo zakončeno táborem pionýrské skupiny, jíž se zúčastnilo několik zástupců našeho oddílu. Po prázdninách odešli osmáci a zbytek byl chatrný. Proto jsme se rozhodli pro radikální nárůst omladiny. Byl proveden nábor třeťáků. Přihlásilo se jich takřka dvacet. Avšak i zde se našly velké rozdíly v přístupech členů k činnosti. Rozhodně však činnost opět dostala nový impuls a vedení se rozhodlo zdokonalovat se.

Na podzim roku 1989 přichází z vojny Radovan. Současně s ním přichází do oddílu parta kluků ze šesté třídy. Je to výrazná posila pro převážně dívčí oddíl. Tito kluci tvořili základ tehdejšího oddílu. Z bývalého dívčího spolupracují již jen tři holky - škoda, že jen sporadicky. Ještě téhož roku byla podniknuta výprava na trampskou pouť. Na schůzkách se připravovalo zboží na prodej, pekly se perníky. Bohužel, místo konání jsme ani po několika hodinovém bloudění nenašli. Nakonec se z toho stala velmi zajímavá výprava. Na takových akcích a jim podobných, se parta utužovala. Po listopadu 1989 nastává zlom v naší pionýrské skupině, odcházejí celé oddíly - náš však zůstává. Až na jaře se k nám dostávají zprávy o ZÁLESÁKU. Jeho výchovný a výcvikový systém nám plně vyhovoval a proto jsme opustili řady pionýrské organizace. Tímto osamostatněním se teprve začala projevovat síla kolektivu. Přicházejí nejlepší ze zaniklého oddílu NETOPÝŘI a plně se zapojují do činnosti. Získali jsme klubovnu, na které se prací přičinili všichni. Výpravy se stávají pravidelností a léto roku 1990 jsme prožili na táboře bývalé pionýrské skupiny, na Vlárském průsmyku. Od nového školního roku začínáme pracovat samostatně a naplno.